Kojení z pohledu dětského fyzioterapeuta

První věta, kterou uslyšíte od laktační poradkyně je, že kojení je jak právo matky, tak právo dítěte. Nic lepšího k jídlu dítěti matka poskytnout nemůže. Žádná náhražka není ani z poloviny tak vhodná, jako mateřské mléko. Ačkoliv se může zdát, že laktační poradenství a fyzioterapie spolu nijak nesouvisí, opak je pravdou. Je snahou nás všech, aby děti byly kojené. Má to nespočet všelijakých výhod. Já se zaměřím na ty, které souvisí s psychomotorickým vývojem, jak může rehabilitace pozitivně ovlivnit kojení, a nastíním můj pohled fyzioterapeuta na kojení dětí.

Jaké výhody má kojení pro dítě z pohledu fyzioterapeuta?

Kojené děti jsou často dětmi aktivnějšími, pevnějšími, stabilnějšími. Správně kojené děti mají lepší souhru sání a polykání a tedy se u nich rovnoměrně rozvíjí svalový aparát jak pusinky a obličeje, tak spodiny dutiny ústní a krku. Plně kojené děti mají lepší předpoklad pro správné postavení zubů, které není ničeno dudlíky a lahvemi se savičkami. Z toho vyplývá, že kojené děti mají pevnější základ pro budoucí příjem pevné stravy, tedy kousání, pro pití a v neposlední řadě pro žvatlání a mluvení. Kojení dále rozvíjí senzoriku dítěte. Děti jsou při kojení na matku napojeny celým tělem a všemi smysly, vnímají matčinu blízkost očima, pusinkou i nosem, vnímají její teplo a slyší bušit matčino srdce a její hlas.

Mělo by fyzioterapeuta zajímat kojení?

Rozhodně ano. Každý dětský fyzioterapeut, který má v péči miminka od prvních týdnů a měsíců, by se maminky měl zeptat, zda je dítě kojeno. Proč by jej to mělo zajímat? Protože informace o kojení či jiném způsobu krmení nám dává celou škálu dalších informací hlavně o fyzickém stavu děťátka.
Nestává se samozřejmě, že by děti byly odeslány pediatrem na rehabilitaci, protože špatně jedí, i když i to už se mi stalo a je dobře, že bylo posláno. Většinou dítě přichází pro jiný problém. Upřednostňování jedné strany, nesouměrný psychomotorický vývoj, opožděný či nekvalitní vývoj, neurologická porucha, ortopedická vada…. U každého dítěte se ale ptám, zda je či není kojeno.
A nezajímá mě pouze odpověď ano nebo ne. I pro fyzioterapeuta je podstatné se doptat, jak často je přikládáno, zda je přikládáno k oběma prsům, a pokud ne tak proč, zda se střídá poloha dítěte, zda se kojí chviličku nebo u prsu stráví dlouhé desítky minut. Zda mu kojení stačí, nebo je třeba jej alternativně dokrmit.
Pokud dítě kojeno není, je třeba vyzvědět, proč tomu tak není, co vedlo maminku k ukončení kojení a jakým způsobem je dítě krmeno.
Osobně si nemyslím, že se každé laktační poradkyni podaří rozkojit každou mámu. Občas se mi v ordinaci stane, že i přes veškerou možnou péči, snahu a přání maminky kojit, se to nepodaří. Často to bývá proto, že problém nespočívá ani v poloze, ani v množství mléka. Bohužel se mi v ordinaci nezřídka stává, že mi maminky řeknou: Já nekojím, měla jsem málo mléka, jsme na umělém. Na to jim odpovídám, že nabídka mléka ale vždy koresponduje s poptávkou a pokud není poptávka, mléko dojde a laktace se vytratí. Proč by se mělo tvořit, když není odbyt?

A tady přichází otázka, kde je tedy zakopaný pes?
V dítěti.
I přes obrovské úsilí laktačních poradkyň, maminek, pediatrů a dětských sester se prostě může stát, že se kojení nedaří a celá potíž tkví v dítěti. Z nějakého důvodu dítě prostě fyzicky není schopno si mléko z matčina prsu vytáhnout. A těch příčin může být více.
Na začátku je samozřejmě potřeba vyloučit rozštěpové či další vady v oblasti obličeje a krku a jiné fyzické překážky bránící kojení.
První, na co se zaměřuju, je přítomnost nebo nepřítomnost sacího a hledacího reflexu. Jedná se o primitivní reflexy, které najdeme u každého děťátka od narození do třech měsíců, někdy do půl roku. Pokud reflexy nejsou v prvních třech měsících života přítomné, jedná se o patologii a začnou mě zajímat reflexy další a dítě dále vyšetřuju. Pokud není přítomný sací a hledací reflex, dítě není schopno prs správně uchopit a správně se přisát a správně se kojit. Takové dítě je rovněž vhodné odeslat k dovyšetření na neurologii a zahájit rehabilitaci. Zahájení reflexní terapie ovlivní zrání nervového aparátu dítka a může pomoci i s obnovením primitivních reflexů.

Dále se maminek ptám na délku kojení, a jak často kojí. Velice často slýchávám, že děťátko u kojení usíná a moc nejí, kojení trvá i hodinu a půl, miminko neprospívá a pediatr začíná strašit umělým mlékem. Vytáhnout ale z matčina prsu mléko, a ještě se dopracovat k mléku zadnímu je v první řadě ohromná makačka. Dítě musí být fyzicky zdatné. Potřebuje natolik aktivní svaly na trupu, krku a kolem pusinky, aby dokázalo vytvořit podtlak, nasát bradavku a mléko z prsu dostat do sebe. Musí tedy vynaložit určitou, a ne malou, aktivitu. A když je děťátko slaboučké, cucne si třikrát a usne, protože jej to vyšťaví. Ano, pomůže jej budit, střídat strany, mluvit na něj a být v permanentním kontaktu, ale to se taky může stát, že maminka nevyleze z postele, protože dítě je na prsu pořád. Cucne si, usne a tak celý den dokola. I v tomto případě může hodně pomoct rehabilitace. Reflexní ovlivnění svalstva můžeme do určité míry chápat jako posilování a velmi často se mi stává, že mi maminka po nějaké době od zahájení terapie sdělí, že miminko lépe jí, tráví a nemá takové bříškaboly a je to jednoduše proto, že jeho svaly potřebovaly trošku nakopnout, aby fungovaly, jak mají. Posílené bříško a bříško bez diastázy lépe masíruje dětská střeva, potrava v nich nestagnuje a nejsou tedy ani tak nadmutá. Děťátko má větší oporu ve svém trupu při vytváření podtlaku při kojení a tím lépe saje i polyká, u jídla pak neusíná a kojení se zkrátí a zkvalitní. V neposlední řadě dítko také zjistí, že bez práce nejsou koláče a pro to, aby dostalo baštu musí i něco udělat.

Kojení a predilekce

Nejčastějšími miminkovskými pacienty jsou bezesporu děti s preferencí hlavičky k jedné straně. Predilekce, nesouměrný vývoj, šikmý krk – to všechno spadá do této kategorie. Prostě dítě kouká víc doprava či doleva. U těchto dětí se víc než jindy ptám a dávám důraz na to, zda jsou kojeny z obou prsou. Je totiž logické, že jedno prso bude chtít víc než to druhé.
Každá predilekce je v prvé řadě indikovaná k rehabilitaci. Je potřeba nastolit rovnováhu a dávat dítěti rovnoměrně podněty z obou dvou stran. Maminka je zainstruována ke cvičení, cvičí pár minut sama doma s děťátkem několikrát za den. Jenže k terapii predilekce je třeba upravit celodenní péči o děťátko a to včetně kojení. Kojení totiž trvá nějakou dobu. Děťátko se klidně může kojit půl hodiny každé dvě hodiny. Za den tedy ta doba naskočí klidně na pět hodin čistého času. To je zhruba pětina dne. Zbytek dne miminko prospí. Rozhodně tedy stráví více času jídlem, než cvičením. Nestačí tedy „jen“ zacvičit. Je důležité jej polohovat, nosit ale i krmit tak, abychom jej nepodporovali v jeho predilekci. K nakojení sice stačí pouze jedno prso maminky a aby se děťátko najedlo je na prvním místě před rehabilitací, ale to neznamená, že se o to ani nebudu pokoušet a snažit. Nemusí to jít hned, mnohdy trvá nějakou dobu, než se svalové tahy a poměry na krčku natolik upraví, že dítko začne aktivně hlavičkou otáčet i k nepreferované
straně, ale tím, že jej maminka kojí z obou prsou, dostává několik hodin denně informace o pravé i levé straně těla, leží na obou bocích a taky se dívá na maminku z obou dvou stran.

Co nekojené děti?

Už jsme si řekli, že i fyzioterapie může dětem a maminkám pomoct, aby plně kojily, ale i přes úsilí všech se to někdy nepodaří nebo maminka kojit nemůže či nechce.
Takové nekojené děti dostávají buď odstříkané mléko maminky nebo mléko umělé. V ordinaci se nejčastěji setkám s tím, že „skončili“ na umělém mléku a lahvi. Snažím se maminkám vštípit, že i když není dítko kojené, měla by při manipulaci s ním zacházet podobně jako u kojení. Tedy, i když má dítě lahev, střídat jej v náručí. Jednou mu dát lahev levou rukou a miminko držet v pravé paži, podruhé naopak. Případně krmit v lehátku, autosedačce s dítkem naproti sebe a koukat mu přímo do tváře. Zase se jedná hlavně o to, nepodporovat dítě v pohybu pouze k jedné
straně, ale pohyb a rotaci hlavy rozvíjet i při krmení do obou stran. Co se potom týče saviček, je vhodné mít vždycky menší savičku než větší, aby mělo děťátko i u lahve pocit, že musí trošku máknout, aby to do sebe dostalo. S velkou savičkou je potom navíc potíž, že se dítě zalyká, jak dítě nestačí polykat mléko, které mu pouze teče ve velkém množství do pusinky.

Laktační poradkyně X fyzioterapeut

Podle mého názoru je důležité, aby o sobě obě profese minimálně věděly. Aby dětský fyzioterapeut měl trošku představu o tom, na co se zaměřuje a jak pomáhá laktační poradkyně a naopak, aby laktační poradkyně věděla, co sleduje fyzioterapeut, a že i jej zajímá způsob kojení a může být nápomocen. Mezioborová spolupráce je důležitá úplně stejně jako u jiných oborů. Aby každý nekoukal jen na to svoje, aby se nebál odeslat dítě s maminkou ke konzultaci k jinému odborníkovi.

Jsem dětská fyzioterapeutka a provádím rodiče psychomotorickým vývojem jejich dítěte. více o mě zde>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů