Jak se připravuju na příchod miminka

Téměř celou moji profesní kariéru se věnuji dětem a to převážně těm nejmenším. Vždycky jsem tíhla k tomu s dětmi pracovat, ale až postupem času jsem se vyprofilovala jako dětský fyzioterapeut a asi jsem ve své kariéře neudělala lepší rozhodnutí, než se věnovat právě dětem. Už když jsem pracovala na poporodním oddělení fakultní nemocnice, jsem často přemýšlela, jaké to bude, až budu těhotná já a jak se na mě projeví, že s dětmi pracuji a jsem právě dětský fyzioterapeut. No projevilo se to asi hodně.

Musím říct, že právě práce s dětmi a zkušenosti každé jedné maminky, kterou jsem kdy měla v ordinaci, mě poznamenaly asi nejvíc. Ať už pozitivně, tak i negativně. Člověk si za ta léta trošku udělá obrázek o tom, jak by to chtěl dělat sám, co se mu líbí, co naopak ne. Vím, že mít nějakou utkvělou představu o tom, jak může mateřství probíhat, může být naivní, a že když si miminko postaví hlavu, bude to jinak, ale myslím si, že je důležité mít ani ne tak plán, jako vizi, čeho by se chtěl vyvarovat, a co by chtěl do péče a výchovy zakomponovat.

Věřím tomu, že prvorodička, která navíc nemá kolem sebe ještě žádnou kamarádku s dítětem a musí se v tom naučit plavat sama, to má nepoměrně těžší než člověk, kterému rukama prošly desítky dětí a když nic jiného, umí s nimi aspoň manipulovat. Co bohužel vidím jako obrovské negativum dnešní doby, je neuvěřitelně veliká masáž ze strany reklamy cílící právě na těhotné, maminky a nejmenší děti. Přijde mi, že když si přesně taková prvorodička bez zkušeností sedne k internetu, vyvalí se ni množství reklamy na produkty, týkající se těhotenství, péče o novorozence a malé děti a vůbec všeho kolem. Osobně si myslím, že právě díky pracovní zkušenosti zrovna v tomhle umím chodit a dovedu si vybrat opravdu jen věci, které dítě k životu potřebuje, a že valná většina oněch produktů jsou zbytečnosti, které maminka ani miminko nepotřebují.

I v práci jsem se vždycky snažila najít kompromis pro to, aby byly spokojené obě strany – já jako fyzioterapeut i maminka s dítětem, které potřebovalo nějakou terapii. A teď se ten kompromis snažím aplikovat sama na sebe.

Už před tím, než jsem byla těhotná, jsem se přirozeně zajímala o věci, které mohou pomoci s péčí o miminko a co je vlastně na trhu k dostání. Vlastně jsem k tomu byla tak trochu donucena ze strany „mých“ maminek v ordinaci. Čelila jsem velkému množství dotazů na šátky, nosítka, chodítka, houpadla, hrazdičky, zavinovačky a spoustu dalších věcí, že mi ani nezbylo nic jiného, než zjišťovat a udělat si názor jako dětský fyzioterapeut. Proto jsem vlastně měla celkem jasnou představu o tom, co bych chtěla já sama pro svoje miminko mít a co ne. Samozřejmě někde v hloubi duše jsem měla představu dětského pokojíku či alespoň koutku s postýlkou, přebalovacím pultem, všechno do detailu vyladěné do neutrálních barev a dokonalé se spoustou úložného prostoru na všechny serepetičky pro miminko.

Těsně před tím, než jsem zjistila, že se na konci roku rozrosteme o nového človíčka, jsme se s partnerem přestěhovali do pronajatého bytu. Byt jsme měli vyhlédnutý delší dobu, ale stěhování vyšlo na den přesně se zjištěním, že čekáme rodinu. Do té doby jsme si říkali, jak je perfektní, že pro nás dva bude byt o dispozici 2+1 plně dostačující, a že kdyby náhodou do toho přišlo mimčo, že i tak máme místa dost. Že to s tím místem a prostorem nebude tak úplně jednoduché, jsme zjistili v okamžiku, kdy jsme se začali dívat po věcech pro dítě a hlavně, když jsem od svojí sestry dostala první balík dětského oblečení po synovci. Tehdy vzala za své vidina vyladěného dětského pokojíku a doma jsme se domluvili, že každou věc, kterou budeme chtít pořídit, spolu probereme a rozhodneme, zda to vůbec potřebujeme. Nakonec pro nás ani nebylo velkým překvapením, že spoustu věcí jsme zavrhli s tím, že na ně jednak nemáme místo a že je k životu našeho dítěte potřebovat nejspíš nebudeme. Například první věc, kterou jsem ze seznamu pro miminko vymazala, byl přebalovací pult. V ložnici na něj není místo a vyřešili jsme to po svém.

Co jsem tedy pořídila pro dítě před jeho narozením a co bylo při rozhodování pro mě zásadní?

Postýlka a monitor dechu

Postýlku pro dítě máme. (Úplně klasickou dřevěnou postýlku, ve které vyrostla snad celá naše generace.) I když se to po porodu u mě může změnit, protože podle mě žádná žena dopředu nemůže tušit, jak s ní zamávají poporodní hormony, jsem nyní toho názoru, že miminko má spát ve své postýlce a chci, aby manželská postel zůstala výhradním místem mě a partnera. Nebráním se tomu, vzít si miminko do postele ráno na pomazlení, ale pro klidné spaní všech zúčastněných chci miminko mít v postýlce. V prvé řadě jsem se tak rozhodla proto, že já i partner máme velmi tvrdé spaní. Vím, každý mi říká, že s porodem se nastartují anténky a svoje dítě bych ve velké posteli nezalehla, na druhou stranu mi spousta kamarádek řekla, že byly někdy tak unavené péčí o dítě, že je zastihl mikrospánek ani nevěděly jak, a já si zrovna tohle vzít na triko fakt nechci. Nehledě na to, že do postýlky jsem pořídila monitor dechu, abych mohla usínat v klidu a nehlídala každý nádech svého dítěte. Taky si neumím představit dát dítě večer do manželské postele, s partnerem přijít o pár hodin později, když půjdeme spát my, přesouvat dítě tak, abychom se všichni bez problémů vešli… . Proto samostatná postýlka, ve které mám monitor dechu, abych měla klidné spaní a vyspali jsme se všichni zúčastnění.

Kočárek

Při výběru kočárku občas moje fyzioterapeutické oko zaplakalo nad tím, co se prodává jako vhodný kočárek pro novorozence. Pro výběr jsem měla jasná kritéria. Chtěla jsem hlubokou prostornou korbu, bytelnou konstrukci a plusovým bodem byla dvojkombinace se sporťákem, který lze polohovat do absolutní roviny. I když je dítě už větší a umí sedět, na delší procházce se může stát, že usne a nevidím jediný důvod, proč by mělo spát v polosedě. Proto mě tak zaráží, že se prodávají kočárky vhodné pro novorozence a de facto jim chybí hluboká korba a děti v něm nemají prakticky žádnou možnost se v nich narovnat. Nakonec jsem kočárek vyřešila elegantně, sestřenka se svého kočárku v super stavu zbavovala a mě vyhovoval po všech stránkách, takže kočárek mám poděděný.

Autosedačka

Toto byla snad jediná věc, kterou jsem chtěla fungl novou a samostatnou, tedy žádnou autosedačku z kočárkové trojkombinace. Vybírala jsem ji velice dlouho a ze všech možností na trhu mi vyhovovala jedna jediná. Paradoxně to vůbec není autosedačka, která je dle slov výrobce vyrobená ve spolupráci s dětskou rehabilitační sestrou a která má být úplně nejvíc vhodná pro novorozence a i nedonošená dítka. Ta se mi prostě nelíbila. Chtěla jsem vajíčko pro nejmenší, kde bude miminko utopené v konstrukci sedačky, které se dá poutat na pásy i isofix, který jsme teda nakonec nepořídili. Když jsme zapřemýšleli, kolik času strávíme vyndáváním a nandáváním dítěte do auta, že mám obě babičky přímo ve vesnici, kde bydlíme, dětskou lékařku cca 100m do bytu, isofix jsme zavrhli. Shodli jsme se na tom, že když umíme autosedačku do auta připoutat pásy, že isofixu netřeba. Asi kdybych bydlela v Praze, kde se všude musím dostat autem, uvažovala bych nad tím, že nejrychlejší a nejpohodlnější způsob, jak dítě do auta dostat, je nacvaknout sedačku na isofix a můžu jet. Ale tady u nás na vesnici, kde většinou budu chodit pěšky, mě ta minuta navíc při občasném poutání sedačky do auta nezabije.

Na co jsem se dívala při koupi sedačky? Na váhové rozpětí, vhodnost autosedačky pro novorozence, na množství vložek v autosedačce, jednoduchost poutání a nebudu lhát, i na její váhu – přece jenom nosit ji s rostoucím miminkem do druhého patra se po čase může stát celkem kvalitním workoutem. Prošla jsem si letošní i loňské testy autosedaček, a i když moje vybraná nefigurovala v žádném z nich, stejně jsem si ji vybrala. Na základě výše napsaného i rad odborníka.

Pleny

Veliké téma, které názorově rozděluje společnost hned v několika rovinách. Když jsem ještě nebyla fyzioterapeutem zaměřeným na vývoj dětí, byla jsem jednoznačně pro látkové pleny. Chtěla jsem co nejmíň zatěžovat přírodu a s myšlenkou, že i moje máma pleny prala a přežila to, jsem byla přesvědčená, že až to jednou přijde, že budu „látkovat“. Po několika letech, po získání vědomostí ohledně dětského vývoje a na základě nejnovějších studií jsem se rozhodla pro jednorázovky. Mám nakoupeno několik různých vzorků a uvidíme, co bude miminu a mě vyhovovat nejvíc.

Proč jednorázovky? Jsou maličké. To byl asi nejvíc rozhodující faktor, i když plánuju mít dítě doma dost rozbalené, ať má možnost se rozvíjet bez toho, aby jej něco omezovalo. Přece jen část dne, kterou dítě v pleně stráví, je obrovská. Ve spánku především. A při srovnání, kolik materiálu má pod zadečkem dítě s látkovou plenou a dítě s jednorázovou, mi vychází líp jednorázovka. Taky nesouhlasím s tím, že látkové pleny jsou lepší pro vývoj kyčlí. Pokud má dítě kyčle v pořádku, není třeba žádné široké balení. Pokud nemá, teprve jsou na místě opatření – široké balení, Frejkova peřinka, třmínky. Ale indikace patří do rukou ortopeda, ne do rukou matky. Tím, že je látková plena větší, jsou sice kyčle v ideální pozici pro jejich dozrávání, ale omezuje dítě v pohybu daleko více než plenka jednorázová.

Starost o jednorázovky je časově absolutně nenáročná a zabere mi vlastně jen čas při přebalování. Odpadá mi čas strávený namáčením, praním, sušením, navíc nemáme sušičku, takže o to větší množství bych musela nakoupit, abych pokryla i čas potřebný k praní a sušení. Ten čas radši strávím s miminkem a partnerem.

Ekologie? Toť otázka, ale osobně si nemyslím, že látkové pleny jsou taková ekologická hitparáda, jak na první pohled vypadá. Spotřeba vody, elektřiny, pracích prášků od jejich výroby přes dobu používání mi jako ekologičtější varianta nepřijde.

Dudlík

I přes to, že jsem i vyškolená laktační poradkyně, jsem dudlík do začátku pořídila. Jestli ho miminku v porodnici nebo doma dám, uvidím podle toho, zda se mi bude dařit kojení či ne. Pokud miminko nebude mít problém se přisát, klidně mu dudlík dám. Pokud bude s kojením problém, duldík nedostane. Důležitým kritériem při výběru pro mě byla tvarovaná savička. Nevidím důvod, proč už od začátku dětského života pracovat na tom, aby se mu nesprávně natvaroval skus, a aby měl dudlík negativní vliv na růst zoubků. Můžete říct, že zoubky rostou dítěti až později, ovšem já sama i moje sestřenka jsme s pár zoubky narodily, takže dopředu nemůžu vědět, zda nebude zubaté i moje dítě, vybírám už teď s ohledem na jeho zoubky. Dudlík mám tedy ortodontický, se zploštělou savičkou v oblasti rtů miminka, a pokud budou chtít babičky a tetičky nějaký koupit do výbavy, dostanou instrukce jaký pořídit.

A co jsem nepořídila hned a co si myslím, že můžu pořídit za pochodu?

Krmení

Nemám absolutně žádnou výbavu, co se týče krmení dítěte z lahve. Žádná hromada lahviček všech velikostí, žádná ohřívačka na mléko, žádný sterilizátor. Mám jednu lahvičku, která pasuje na ruční odsávačku mléka. Osobně jsem zatím nastavená na výlučné kojení. Když to nepůjde hned, mám koupenou kádinku na alternativní dokrm mateřským mlékem. V porodnici bude o miminko postarané, i kdyby to náhodou nešlo hned, a čas to případně koupit bude po porodu. Lékárnu mám přes ulici, kde mají jak lahvičky, tak umělé mléko. Proto nemám žádné zásoby tohoto typu.  Pokud vše půjde, jak bych chtěla, tak to ani nebudu potřebovat. Stejně tak to bude, i když budu mít mléka hodně a budu odsávat do zásoby – sáčky či nádobky na zásoby mateřského mléka můžu klidně pořídit až, když je budu potřebovat.

Péče o miminko

Taky toho nemám moc. Vlastně úplné minimum. Co se týče koupání mimča, vaničku jsem si koupila. Odmítla jsem totiž mimčo koupat ve velké vaně, na to mám svoje záda moc ráda. Vaničku jsem koupila klasickou, různé mycí kyblíky či lehátka do vaničky jsou pro mě tak trochu sci-fi. Sama potřebuju ve vaně prostor, abych se umyla všude a důkladně a nějak si neumím představit, že miminko koupu v kyblíčku, kde sedí jak zajíček ve své jamce, a já nemám šanci se miminku dostat do všech záhybů na těle. Nehledě na představu, jak novorozence posadím do kyblíčku. To prostě na matku-fyzioterapeuta není dělané.

Co nemám dopředu je kosmetika pro dítě. Mám určitou představu, jakou bych chtěla koupit, ale kdo ví, jakou bude mít dítko pokožku a co mu bude sedět. Takže až se narodí, uvidím, co bude v porodnici, případně se zastavím v lékárně a požádám o vzorky dětské kosmetiky. Proč v lékárně a proč nepůjdu do přírodní kosmetiky? Sama používám kosmetiku z lékárny, přece jen tam mám jistotu, že prošla dermatologickými testy a nesdílím názor, že jen to, co je přírodní, je nejlepší. Nehodlám to s dětskou kosmetikou nijak přehánět, takže do začátku si vystačím s teplou vodou a zkušenostmi z porodnice.

Stejně tak nemám nachystanou lékárničku pro miminko. Základní věci pořídím až s jeho narozením, aby měl člověk jistotu, že léčiva neprojdou dřív, než je vůbec budu potřebovat. Mám tedy koupený klasický digitální teploměr s ohebnou špičkou, líh na pupík a čistý lanolin na moje případné zraněné bradavky z kojení. S narozením dítěte plánuju koupit čípky na teplotu a vitamin D.

Další věc, kterou nemám dopředu a možná ji ani nepořídíme, je chůvička. Máme opravdu malý byt, monitor dechu v postýlce s dlouhým kabelem natolik, že vyhodnocovací jednotku lze umístit k nám do vedlejšího obývacího pokoje. Dokážu si ale představit, že chůvičku využijeme, až bude dítko starší, až třeba pojedeme na dovolenou a budeme chtít trávit večer dál od dítěte než ve vedlejším pokoji, takže koupě chůvičky je zatím otevřená záležitost.

Nemám žádný šátek ani nosítko. Jsou to další věci, které pořídím, až třeba budou nutností. Ani jako dětský fyzioterapeut nemám na nošení dětí v šátku či nosítku zatím úplně jednoznačný názor, takže čekám, co mi k tomu řekne až osobní zkušenost.

Jak to bude v reálu, co dokoupím, případně jsem pořizovala zbytečně Vám napíšu v dalším článku.