Esenciální oleje a aromaterapie
Esence, esenciální oleje
To nejlepší co z rostliny můžeme získat.
Jsou to nestálé látky, těkavé, na vzduchu se odpařují, a i když se jim říká esenciální olej, s olejem mnoho společného nemají. Každá esence má jinou hustotu a jiné složení. Většina je čirá, ale některé jsou lehce zabarveny - například heřmánek je modrý.
Esence se nacházejí v listech, kořenech, květech, ale i kůře některých plodů, jsou podstatou dané rostliny, to co rostlinu dělá právě jí. Z jedné rostliny dokonce můžeme získat i několik různých esenciálních olejů, podle toho, z které části rostliny jej získáme - např. Petitegrain je z kůry a větviček hořkého pomeranče, Neroli z jeho květů.
Aromaterapie
Je jedna z přírodních věd, které jsou tady s námi odpradávna. Po její bok se řadí další, v dnešní době "alternativní", směry, nicméně než vznikla klasická západní medicína, měla každá oblast na zemi, každé společenství svou tradiční medicínu. Ty stály na podobných základech a byly vždy uzpůsobené místu a komunitě. Tradiční čínská medicína, fytoterapie, homeopatie, ayurvéda, to všechno jsou směry dříve velmi uznávané, nyní na okraji, ale stále více a více lidí tíhne k přírodnějším cestám a řešení svých problémů.
Historie
Naši dávní předkové měli určitě znalosti o esencích mnohem větší a širší než my dnes.
Se zmínkami se potkáme při studiu starého Egypta, Řecka i Říma, o esencích mluví ve svých dílech i Avicenna a popisuje parovodní destilaci už v Kánonu lékařství v roce 980 př.n.l., jen v Bibli najdeme přes 188 odkazů na užití eo nebo rostlin, ze kterých jsou získány - používali k pomazání nemocných nebo i zahnání moru, nejčastěji zmíněné jsou myrha, myrta, kadidlo či nard.
Král Šalamoun v Písni písní popisoval svou nevěstu převážněmi vůněmi, kterými voněla nikoliv primárně tím, jak vypadala.
V historii téměř každé země najdeme zmínku o vonných mastích, olejích ale i samotných esencích. Ve Francii při morové ráně nosili jak lékaři, tak i zloději, kteří rabovali, snítky vonných bylin v klopě či jimi měli naplněny roušky, aby se antiseptickým účinkem vonných esencí bránili nákaze.
Pomyslnou renesanci pak aromaterapie zažívala koncem 19 století. Na začátku 20. století francouzský chemik začal studovat esenciální oleje, dokonce vydal knihu Aromaterapie, kde popisoval účinek levandulového oleje k hojení vážných popálenin, které mu způsobil výbuch v jeho laboratoři.
Dr. Valnet jako první změřil, že eo aplikovaný na kůži se dostává do krevního oběhu a dokáže se rozptýlit do tkání do 20 minut.
Ve 30. letech minulého století byl proveden výzkum k prokázání sedativních nebo stimulujích účinku esencí.
Způsoby výroby a výtěžnost olejů
U oleje je třeba vědět odkud pochází, jak byla rostlina pěstována, sklízena - nejlepší olej získáte z rostliny, která roste v pro ni přirozeném prostředí- levandule u nás nebude mít nikdy takovou potenci, jako levandule z Francie, z Provence, kde je její přirozené původní prostředí.
Sami víte jak se u nás (ne)daří nějakým bylinkám, pro které je typické středomoří… s oleji je to stejné..
Esence nejčastěji získáváme parovodní destilací - znáte když se pálí slivovice. Ono to i vypadá dost podobně, do obrovské nádoby se nasype materiál k destilaci - např. květy levandule a následně tím prochází horká pára. Esenciální olej se spolu s vodní párou odpaří a následně nechá zchladit. Oleje, které jsou ze své podstaty nerozpustné ve vodě, se pak snadno od vody oddělí.
Pojďme se podívat na případ destilace cypřiše. Cypřiš má přes 280 známých chemických složek a pouze přítomnost všech dává oleji léčivou a hojivou sílu. Pokud je destilován po dobu 20 hodin, uvolní se zhruba jen 20 z celkových 280 složek. Většina cypřišů se destiluje přibližne 3 a půl hodiny, ovšem správná délka destilace je 24 hodiny, během kterých získáme teprve všech 280 složek. Podobné je to s levandulí. Ideální doba destilace je hodinu a 20 minut. Už za 50 minut získáme zkruba 80% všech chemických látek z původních 400, zbylých 20% se vydestiluje za další půl hodinu.
Tohle nám může hodně říci, proč jsou některé eo "levné" a některé drahé. Ono známe "Čas jsou peníze" je tady zcela na místě a je rozdíl, zda za 24 hodin provedu 18 nebo 28 destilací v případě levandule. Jenže pouze z dobře provedené a dostatečně dlouhé destilace dostanu opravdu všechny látky, které činí olej léčivým a hojivým. Nelze říct, že z kratší destilace jsou oleje úplně k ničemu, ale když si můžu vybrat, radši investuju do kvalitního top produktu.
Esence lze získat i pomocí rozpouštědel, často alkoholu, do kterého se materiál naloží, esence se v něm rozpustí a poté se opět vydestiluje s tím, že esence kondenzuje při jiné teplotě než rozpouštědlo - takto se získávají tzv. absoluta.
Oleje převážně z citrusů se většinou získávají lisováním z kůry.
Enfleuráž - z francouzštiny znamená doslova nasytit se vůní květin - znáte z filmu Parfém, příbeh vraha - naložení do husího tuku, ve kterém se esence rozpustily a poté se z něj izolovaly.
Některé oleje jsou závislé na sezóně, a po většinu roku nemusí být k dispozici. Pro ukázku např. olej z královského havajského santalovníku se vyrábí pouze ze stromů vyvrácených při bouřích, je zde zákaz jakéhokoli kácení santalovníku.
Příklady výtěžnosti některých olejů:
hřebíček 14%, kardamom 12%, jsou oleje s vyšší výtěžností, zázvor 10%
Meduňka 0,05%
Neroli 1500kg na 1kg oleje 0,06%
Levandule 1-3% zapotřebí 120 – 150 kg rostliny.
Jasmin 0,07%
Růže 0,01-0,05% Na 1 kg EO je potřeba 3500-5000 kg růžových okvětních plátků
Tohle všechno - místo, kde vyrostla rostlinka, čas, kdy byla sklizena, délka destilace ale i skladování - jsou faktory, které v konečném efektu velmi ovlivní kvalitu daného oleje. Proto jsou takové obrovské rozdíly v cenách olejů.
Používání
Existuje několik škol a směrů v aromaterapii a každá doporučuje a používá oleje malinko jiným způsobem. U nás v evropě jsou to převážně anglická, francouzská a německá škola aromaterapie.
- anglická - hlavně na masáže, maličko esence do množství nosného oleje
- francouzská - čisté oleje vně i vnitřně
- německá škola - soustředí se převážně na inhalaci - což je vlastně teprve pravá aromaterapie v tom slova smyslu jako terapie vůněmi
Největší benefit je v kombinaci dostupných metod a používání jak inhalace, tak na kůži, případně vnitřně. Vždy je ale potřeba brát v potaz obrovskou sílu esenciálních olejů a jak vně, tak hlavně vnitřně používat oleje bezpečně s velkou rozvahou a pokorou.
Zde doplním jen něco málo právě k bezpečnosti. Máme oleje, které se nazývají horkými, které opravdu hodně zahřívají a čisté na kůži mohou i popálit. Proto pokud dojde k potřísnění kůže takovým olejem, vezměte jakýkol olej, který doma máte, klidně stolní, slunečnicový, sádlo a nařeďte olej na kůži. Nikdy nepoužívejte vodu, která znemožní oleji se zředit, vypařit a poranění může být ještě nepříjemnější.